Návrat do Prahy

Jsou to dva měsíce, co jsem ta opeřená stvoření nevídala. Mé srdéčko křehlo jako linecké v krabici. Takže mi bylo jasné, co se stane, až je uvidím.

Úterý 20.9.

Ráno. Už v Praze. Vidím z postele stín zábradlí. Sleduji jeho siluetu, když tu najednou rovný tvar narušuje bochníkovitý tvar stínu (možná byl trochu knedlíkovitý). Bystr byla myslá. Je jasné, co ten koblih na zábradlí znamená. Tlaková vlna radosti mě vyhnala k oknu. Paní Bedřiška!
Podle výrazu jsem usoudila, že sem lítá často a ráda. Je tu trošku klidu a útulně nasráno.
Bedřiščiny nožičky vypadají stejně, možná jen o něco bledší byla ta noha, kde prstíček černal.

Pak přiletěl Karel a společně se slunili na balkóně.

Večer jsem vymýšlela nová jména:
Flafimil
Flafimil Peříčko Ňuňu Pecka
Richard Flafimil Hebká Prdel Pecka




Středa 21.9.

Holubi si zřejmě vrkli tu velkou novinu, že jsem přijela. Hned dopoledne mě navštívila Bára a Richard. Vypadají nějak vypelichaně. To po té třetí snůšce jsou naprosto vyčerpaní a zesláblí, že jim vypadlo peří. Richard asi hodně zhubnul. Vypadá nějak jinak - vyštíhleně a vybledle. Zato holubí děcka jsou výstavní. Myslím, že když vyletěla z hnízda a začala dělat na dvorku parádu, tak si Bára a Richard určitě řekli potichoučku, že to za to stálo. A pak je zase prohnali, aby jim nekradli jídlo. Bird life.

Vidím paní Holubince na očích, že si vybavuje to denní krmení z ruky, ale jako by se trochu bála. Vyletět na hřbet ruky se jí moc nechce. Musíme to zase natrénovat.

Po doplnění vody do pítka se Richard hned okoupal. Paní holubinka se tentokrát očvachala velmi důkladně. To spíš holoubek to vodflákl. Kolik špíny smyli. A tolik dní v Praze nepršelo. Už asi museli smrdinkat. Paní holubince se při otřepání rozjely nožičky do stran, že žuchla na bříško. Roztomilosti.

Vyhlížím Míííííííšu. Možná to byla ona. Nějaký fungl nový trochu přitroublý holoubek se ukryl před Richardem o patro výš. To bylo její oblíbené místo. To bude Míša.


Čtvrtek 22.9.

Přiletěl Vilém se špinavýma nožičkama. Hodila jsem proto pár semínek doprostřed pítka, aby se nenásilnou formou umyl. Chodil pořád dokolečka kolem pítka, natahoval se přes okraj tím svým bříškem. Až ho pak napadlo, že by lépe dosáhl na tu mňamku, když by si stoupl dovnitř. Excellent! Tak si Vilém umyl nožičky. Ale mé ruky se bojí stále po tom odchytávacím incidentu. Vždycky na mě kouká zbožně svým něžným okem, ale když otevřu a dám mu na dlaň semínka, chodí kolem horké kaše. Ale znám jedno holubí moudro: Chuť je větší než strach. Myslím, že se skamarádíme časem.

Karel je kukínek a sedínek.

Bedřiška se celá chvěje. A dneska jsem si všimla, že už nemá prstíček.

Richard s Bárou jsou nějací zbídačení. Doufám, že je něco nepostihlo a jen strkali někam hlavu, tak jim z toho ta pírka vypadla. Richard několikrát za sebou kýchl a přivíral oči. Buď je vysílený z děcek a vypadlo mu peří z malnutrice, nebo má nějakou infekci. Kdyby se jim mělo něco stát, nevím, co by se stalo mi.


Neděle 25.9.

Richardovi raší malá bílá fluffy peříčka, to znamená, že ta pleš doroste.

Míša (ta osvětlená) úplně zapomněla, jak jsme se dřív k sobě tulinkali.

Na chvíli jsem se otočila a Vilém je mezi šprušlemi. Prostě Vilém.

Pondělí 26.9.

Přiletěla Mííííša. Když jí dávám semínka, třepotá křidélky jako u krmení od rodičů. Asi je to něco jako sací reflex, který naznačuje ve vyšším věku nebo i dospělém neurologické potíže. Tak snad má Míííša jen radost a nebudu muset s ní za holubím neurologem.
Začínám si myslet, že to není ta Míša, ale ten Míša. Má takový mohutnější krk. Ale není to nutností.

Zase přiletělo nějaké černě zbarvené děcko. Určitě to je Richardovo děcko. Má něžné kroužky kolem očí. Honza ho pojmenoval Ludvík. A létá tu často při něm i šedý holoubek s proužky. Včera byla spatřena a pojmenována Zlata, abych jí mohla říkat Zlatíčko.

Zlata a Ludvík budou asi z jedné snůšky. Seděli poklidně s Bárou a Richardem najednou na balkóně. Snažila jsem se nakrmit Zlatu, ale je to ještě úplný blbínek. K semínku umí doběhnout nejrychleji, ale neví, co s tím semínkem pak udělat. Proto jí ho několikrát paní Holubinka snědla před zobáčkem. Ale nakonec se povedlo a odkoukala, co že se s tím semínkem má udělat. Příště už bude zkušenější.

Karel se zase tváří, že mu to tady patří.

Ze skypu s Honzou:

Je tu Zlata a Ludvík.
Zlata jí zem.
A teď stěnu.
A teď Zlata vrtá do toho pírka.
Ludvík teď spí na zábradlí.
Ludvík dlubnul do Zlaty,
Ludvík jí zábradlí.

Prostě holubí děcka.

Odvrácená strana milých fluffy tvářiček

Byl to měsíc, co jsem naše žižkovské holoubky neviděla. Odvykli si pravidelně se stavovat na balkón pro něco dobrého. Ale zřejmě i tak čas od času proletěli kolem, aby zkontrolovali, jestli to stvoření za oknem je doma, nebo není.

Když se drápek dotkne železného zábradlí, vydá typický zvuk. Hned vím, že někdo přišel na návštěvu. Rozradostnělý výraz holubinky a holoubka je k nezaplacení. Zprvu byli velmi opatrní, jako by zapomněli, jak vypadám. Ale když jsem jim ukázala slunečnicová semínka, zapomněli spíš na svou opatrnost.

Často se na balkón stavoval Karel s Bedřiškou. Nebohá Bedřiška má už nějaký ten měsíc zamotané nožičky do chomáčku vlasů, které jí přiškrcují cévy. Nejdřív měla nožičky nateklé, teď už ale jeden prstík zčernal. Obávám se, že jednoho dne nepřiletí vůbec. Nevím, jak taková nekrotizující část končetiny může ovlivnit ptačí organismus. Ale předpokládám, že ptačí organismus je více náchylný a že jakákoliv komplikace se rychle zhoršuje. Pokud by nenastala sepse, Bedřiška by přišla jenom o prstík a mohla by kulhajíc prožívat další trampoty na Žižkově. Což si všichni moc přejeme. Držme jí pařátky.

Míša už není čerstvé děcko, ačkoliv jeví děckoidní známky jako je třeba tmavší proužkouvání na nožičkách. jinak peří už je světlounké a i duhovka má už typicky oranžové zbarvení. Míša je ňunimil.

Nedávno Karel zakopl o svou vlastní nohu. Karle, pozor, kam šlapeš! Držme Karlovi pařátky.

V prvním dni volna jsem vysmetákovala tři plné lopatky hovínek z našeho balkónu. Jak vidno, naši holoubci zácpou netrpí. Gratulujeme.

Bořivoj smrdí

Již mnoho vody proteklo holubími krky, již mnoho bobků bylo položeno na balkón, mnoho pírek bylo zuřivě pročesáno a mnoho rukou poklováno. Tímto zápisem do deníku se pokusím shrnout ty nejdůležitější události za poslední tři týdny.


Ráno a večer má Ríša volno a tak toto volno nejraději tráví louděním zrníček na balkóně. Jde mu to náramně. Po výměně vody v prdítku si hned očvachal svá peříčka. Koupe se často a rád. Dá se říct, že je podstatně znalejší principů hygieny než někteří lidé. Nejprve vyzkouší vodu na jazýčku, párkrát smočí zobáček a pak se přímo nezřízeně vyráchňá ve vodě, do které ještě před chvílí bezstarostně prděl. Tentokrát byl tak mokrý, že mu prosvítala světlá část peří a dokonce i růžová kůže. Napadlo mě, jestli to není ta nažina, kterou mají ptáci při hnízdění na bříšku. To by znamenalo, že na vajíčka nesedá, ale strká mezi ně hlavu. Popravdě - moc by mě to v jeho případě neudivilo.

Na balkóně se zase střetli Karel, Bedřiška a Bára. Poklidně tam odpočívali a nikdo se nezačal vyhánět. Balkónový ráj.

Na listech okrasné fasády domu naproti nikdo nespí. Jen Bořivoj. Ten se tu znenadání objevil. Kdo ví, třeba smrdí tak, že ho vyhnali, a teď musí spát jinde. Je tam ale zcela sám. Ani Richard ho zatím nebyl navštívit. To potvrzuje smradlavou teorii.

Richard zkouší trpělivost Kuby a Kubinky a na noc si sedá pod jejich ložnici. Asi se jim to moc nelíbí, ale co také udělat s takovým holubem, kterému to nestačí vysvětlit padesát šestkrát.

Vilém je šikula. Objevil semínko v krmítku a skočil si pro něj tak, že všem přítomným spadla čelist.

Během minulého týdne muselo dojít k vylíhnutí drobátek naší paní Holubinky a pana Holoubka, poněvadž se již objevují na balkóně společně. Což způsobuje problémy zvláště při obědě. Richard se chudák nikdy v klidu nenají. Je odstrkován do ptačího háje. Nedávno si Ríša dovolil dlubnout Holubinku do zad. Všichni Richardovi k takovému výkonu gratulujeme, avšak nebylo mu to nikterak platné. Dalším znamením, že jsou drobátka mimo skořápku, je, že začali mít naši dva gurmáni Balkónové reastaurace drobky kolem zobáku, bordel v peří a že začali smrdět.

Dneska velkolepě pršelo a hřmělo. Ale místo toho, aby se Richard s Bárou choulili ke svým ňunínkům, přišli se schoulit k nám na balkón. Bylo jim marné vysvětlovat, že jejich drobotina má velký strach, poněvadž něco takového ještě nezažila. V klídečku si hověli pod střechou a mysleli jistě na jídlo.

1. května 2016

Co se stalo? Richard snad není jako obvykle v pozoru na balkóně?

Je. Vykoukl na mě, až když jsem vstala z postele. To by nebyl on, kdyby věrně nečekal. Vesele se napil z p(rd)ítka, kam zrovna včera hodil nekontrolovaný bobek. Nebo kontrolovaný? U ptáků nikdy nevíte.

Slyšela jsem, jak Richard zavrkal. Honem k oknu! Co se děje! Á, jeho věrná trhlá choť Holubinka Bára Pecková dříve Divá dorazila na balkónový dýchánek. Richardovi bylo smutno. Ihned ji uvítal urputným probíráním peříček na hlavě. Je na to zvyklá, ale dneska jí to nebylo zřejmě po chuti, poněvadž vypadala docela přeleženě a uleženě. Balancovat na dvou vajíčkách celou noc není žádná ptačí prdel. Pardon.

Shrnutí událostí: Přišla se na balkón osvěžit Bedřiška. Holubinka Bára seděla celé odpoledne na balkóně, pozorovala výměnu vody v p(rd)ítku a pak zase dále seděla na balkóně a doufala v menší (spíš větší) hrst slunečnicových semínek, až do večerní směny sezení na vejcích. Richard se krátce poté objevil na balkóně, aby velice hrdinně zahnal Karlíka, evidentní děcko.

Bedřiška

Bára

Karlík

30.dubna 2016

Toho sobotního rána bylo vše poklidné. Kromě Richardova žaludku. Přišel se podívat na balkón, jestli se tu něco přes noc náhodou neobjevilo. Ale tak trochu tušil, že i kdyby se tu něco objevilo, velmi brzy by se to zase ztratilo v žaludku Báry. Nakoukl do okna a dožadoval se pozornosti. Zatím jsem ještě pospávala v posteli. Tak se nafoukl a odpočíval před oknem.

Richard odpočívající

Přiletěl holoubek, říkejme mu Karlík, syn Karlův a Bedřiščin (domnívám se), karlovarského štychu (pojmenovaného po tomtéž holubovi Karlovi, který byl s takovým zbarvením poprvé spatřen a také po karlovarském knedlíku). Richard se ho marně snažil vyhnat. Karlík si z něj nic nedělal, nakonec se přes Richarda k p(rd)ítku stejně dostal a stoupl si doprostřed a pil. Pil. Pil. Pil. Richard vrkal, nervózně přecházel ze strany na stranu a dělal huhu. A on nic. Huhu. Nic. HU-huhu. NIC. Tak se pak Richard k pijícímu Karlíkovi nahnul a dloubl ho do hlavičky. Karlík se jen pootočil a zase pil. A pil. Richard udiven objemem jeho žaludku vyletěl na zábradlí a po další čas strávený na balkóně se výhružně pouze tvářil. Při startu náš milý pijan málem narazil do zábradlí. Zřejmě jen on z přítomných u balkónu nečekal, že bude tak těžký.

Můžete si povšimnout karlovarského štychu holoubka Karla. Po jeho pravém křídle stojí Bedřiška.

Následovala podvečerní taškařice u vikýře. Richard přišel ve chvíli, kdy už tam pod vikýřem byli zaparkovaní Kuba i s Kubinkou, přičemž Kubinka ještě nebyla tak úplně zaparkovaná, nýbrž vyhlížela docela vyparkovaně. Richard si to tam kráčel kolem tváře se, jakože jde jen náhodou tudy na procházku, skočil na vikýř a koukal na ně zpoza okapu. Pak zřejmě promyslel pekelný plán, který později ale vůbec nevyšel. "Překvapil" je shora! To si samozřejmě Kubinka mohla myslet. Číhala na něj a pěkně ho prohnala. Po druhém marném  pokusu dostat se pod vikýř odletěl na svůj oblíbený list.  Když ale Bára sedí na hnízdě, je mu tam smutno. Co se však stalo poté, nikdo neví. Richard byl spatřen sedící spící blízko vikýře na netradičním místě. Zřejmě se nemohl smířit s tím, že nebude součástí obydlí pod vikýřem. Na listě moc foukalo, když tam teď nespí Bára, která mu svou štíhlou linií vždy dobře stínila.

Richard koukající

Dnešek byl plný holubích příběhů. Ten poslední leč velice tragický. Před naším domem leželo mrtvé holoubě, nejspíš z hnízda vypadlé, bezvládně, s dírou v břiše. Co se stalo, si můžeme pouze domýšlet. Spadlo snad ze střechy a pískalo polámané dole na chodníku? Někdo mu snad chtěl zkrátit trápení? Uspořádali jsme mu komorní pohřeb na dvorku a pochovali jej hned vedle brhlíka dávno již v prach obráceného. Sice nešířilo dlouho roztomilost po světě, ale teď jistě sedí šťastně a roztomile na stromečku nebeském a konečně mu dorůstají pírka, která to na stromečku pozemském nestihla.