pondělí 23. května 2016

Bořivoj smrdí

Již mnoho vody proteklo holubími krky, již mnoho bobků bylo položeno na balkón, mnoho pírek bylo zuřivě pročesáno a mnoho rukou poklováno. Tímto zápisem do deníku se pokusím shrnout ty nejdůležitější události za poslední tři týdny.


Ráno a večer má Ríša volno a tak toto volno nejraději tráví louděním zrníček na balkóně. Jde mu to náramně. Po výměně vody v prdítku si hned očvachal svá peříčka. Koupe se často a rád. Dá se říct, že je podstatně znalejší principů hygieny než někteří lidé. Nejprve vyzkouší vodu na jazýčku, párkrát smočí zobáček a pak se přímo nezřízeně vyráchňá ve vodě, do které ještě před chvílí bezstarostně prděl. Tentokrát byl tak mokrý, že mu prosvítala světlá část peří a dokonce i růžová kůže. Napadlo mě, jestli to není ta nažina, kterou mají ptáci při hnízdění na bříšku. To by znamenalo, že na vajíčka nesedá, ale strká mezi ně hlavu. Popravdě - moc by mě to v jeho případě neudivilo.



Na balkóně se zase střetli Karel, Bedřiška a Bára. Poklidně tam odpočívali a nikdo se nezačal vyhánět. Balkónový ráj.



Na listech okrasné fasády domu naproti nikdo nespí. Jen Bořivoj. Ten se tu znenadání objevil. Kdo ví, třeba smrdí tak, že ho vyhnali, a teď musí spát jinde. Je tam ale zcela sám. Ani Richard ho zatím nebyl navštívit. To potvrzuje smradlavou teorii.

Richard zkouší trpělivost Kuby a Kubinky a na noc si sedá pod jejich ložnici. Asi se jim to moc nelíbí, ale co také udělat s takovým holubem, kterému to nestačí vysvětlit padesát šestkrát.

Vilém je šikula. Objevil semínko v krmítku a skočil si pro něj tak, že všem přítomným spadla čelist.



Během minulého týdne muselo dojít k vylíhnutí drobátek naší paní Holubinky a pana Holoubka, poněvadž se již objevují na balkóně společně. Což způsobuje problémy zvláště při obědě. Richard se chudák nikdy v klidu nenají. Je odstrkován do ptačího háje. Nedávno si Ríša dovolil dlubnout Holubinku do zad. Všichni Richardovi k takovému výkonu gratulujeme, avšak nebylo mu to nikterak platné. Dalším znamením, že jsou drobátka mimo skořápku, je, že začali mít naši dva gurmáni Balkónové reastaurace drobky kolem zobáku, bordel v peří a že začali smrdět.




Dneska velkolepě pršelo a hřmělo. Ale místo toho, aby se Richard s Bárou choulili ke svým ňunínkům, přišli se schoulit k nám na balkón. Bylo jim marné vysvětlovat, že jejich drobotina má velký strach, poněvadž něco takového ještě nezažila. V klídečku si hověli pod střechou a mysleli jistě na jídlo.












neděle 1. května 2016

1. května 2016

Co se stalo? Richard snad není jako obvykle v pozoru na balkóně?

Je. Vykoukl na mě, až když jsem vstala z postele. To by nebyl on, kdyby věrně nečekal. Vesele se napil z p(rd)ítka, kam zrovna včera hodil nekontrolovaný bobek. Nebo kontrolovaný? U ptáků nikdy nevíte.

Slyšela jsem, jak Richard zavrkal. Honem k oknu! Co se děje! Á, jeho věrná trhlá choť Holubinka Bára Pecková dříve Divá dorazila na balkónový dýchánek. Richardovi bylo smutno. Ihned ji uvítal urputným probíráním peříček na hlavě. Je na to zvyklá, ale dneska jí to nebylo zřejmě po chuti, poněvadž vypadala docela přeleženě a uleženě. Balancovat na dvou vajíčkách celou noc není žádná ptačí prdel. Pardon.

Shrnutí událostí: Přišla se na balkón osvěžit Bedřiška. Holubinka Bára seděla celé odpoledne na balkóně, pozorovala výměnu vody v p(rd)ítku a pak zase dále seděla na balkóně a doufala v menší (spíš větší) hrst slunečnicových semínek, až do večerní směny sezení na vejcích. Richard se krátce poté objevil na balkóně, aby velice hrdinně zahnal Karlíka, evidentní děcko.

Bedřiška

Bára

Karlík




30.dubna 2016

Toho sobotního rána bylo vše poklidné. Kromě Richardova žaludku. Přišel se podívat na balkón, jestli se tu něco přes noc náhodou neobjevilo. Ale tak trochu tušil, že i kdyby se tu něco objevilo, velmi brzy by se to zase ztratilo v žaludku Báry. Nakoukl do okna a dožadoval se pozornosti. Zatím jsem ještě pospávala v posteli. Tak se nafoukl a odpočíval před oknem.

Richard odpočívající

Přiletěl holoubek, říkejme mu Karlík, syn Karlův a Bedřiščin (domnívám se), karlovarského štychu (pojmenovaného po tomtéž holubovi Karlovi, který byl s takovým zbarvením poprvé spatřen a také po karlovarském knedlíku). Richard se ho marně snažil vyhnat. Karlík si z něj nic nedělal, nakonec se přes Richarda k p(rd)ítku stejně dostal a stoupl si doprostřed a pil. Pil. Pil. Pil. Richard vrkal, nervózně přecházel ze strany na stranu a dělal huhu. A on nic. Huhu. Nic. HU-huhu. NIC. Tak se pak Richard k pijícímu Karlíkovi nahnul a dloubl ho do hlavičky. Karlík se jen pootočil a zase pil. A pil. Richard udiven objemem jeho žaludku vyletěl na zábradlí a po další čas strávený na balkóně se výhružně pouze tvářil. Při startu náš milý pijan málem narazil do zábradlí. Zřejmě jen on z přítomných u balkónu nečekal, že bude tak těžký.

Můžete si povšimnout karlovarského štychu holoubka Karla. Po jeho pravém křídle stojí Bedřiška.

Následovala podvečerní taškařice u vikýře. Richard přišel ve chvíli, kdy už tam pod vikýřem byli zaparkovaní Kuba i s Kubinkou, přičemž Kubinka ještě nebyla tak úplně zaparkovaná, nýbrž vyhlížela docela vyparkovaně. Richard si to tam kráčel kolem tváře se, jakože jde jen náhodou tudy na procházku, skočil na vikýř a koukal na ně zpoza okapu. Pak zřejmě promyslel pekelný plán, který později ale vůbec nevyšel. "Překvapil" je shora! To si samozřejmě Kubinka mohla myslet. Číhala na něj a pěkně ho prohnala. Po druhém marném  pokusu dostat se pod vikýř odletěl na svůj oblíbený list.  Když ale Bára sedí na hnízdě, je mu tam smutno. Co se však stalo poté, nikdo neví. Richard byl spatřen sedící spící blízko vikýře na netradičním místě. Zřejmě se nemohl smířit s tím, že nebude součástí obydlí pod vikýřem. Na listě moc foukalo, když tam teď nespí Bára, která mu svou štíhlou linií vždy dobře stínila.

Richard koukající

Dnešek byl plný holubích příběhů. Ten poslední leč velice tragický. Před naším domem leželo mrtvé holoubě, nejspíš z hnízda vypadlé, bezvládně, s dírou v břiše. Co se stalo, si můžeme pouze domýšlet. Spadlo snad ze střechy a pískalo polámané dole na chodníku? Někdo mu snad chtěl zkrátit trápení? Uspořádali jsme mu komorní pohřeb na dvorku a pochovali jej hned vedle brhlíka dávno již v prach obráceného. Sice nešířilo dlouho roztomilost po světě, ale teď jistě sedí šťastně a roztomile na stromečku nebeském a konečně mu dorůstají pírka, která to na stromečku pozemském nestihla.