Puká mi srdce při představě, že se jí něco stalo. Před týdnem, možná už dvěma i třemi, měla problémy s motorikou (?). Na krátké lety, které musejí být přesně propočítány holubí hlavičkou, nedokázala vzletět a převracela se na záda. Nejsem holubí lékař, ale myslím, že to byl otřes mozku. Chudák někam narazila. A naposledy, co jsem ji krmila, toho snědla tolik a tak rychle, že z toho usuzuji nesnáze při hledání potravy. Chudínek můj. Hned bych si ji vzala domů, do teplíčka. Už jsem ji dvakrát měla v rukou, ale nikdy neměla srdce ji vzít dovnitř a nedovolit žít na chvíli ve svobodě. Ačkoliv by to bylo myšleno dobře a láskyplně.
Ale teď už se dlouho neobjevila na balkóně. Můžu jen doufat, že se s Kájou přestěhovala o blok dál, třeba jen teď na zimu, a že se zase s jarem objeví.
Zlatíčko moje, vyňuňané jarní děcko.
Žádné komentáře:
Okomentovat